Psi patří dnes k nejčastěji chovaným domácím mazlíčkům v naší republice. Vzhledem k počtu domácností, které alespoň jednoho vlastní, je jasné, že není možné, aby všichni měli rodinný domek. Z toho samozřejmě vyplývá, že mnoho psů žije v bytě, nejčastěji v paneláku. To však některým může vadit, neboť to považují za týrání zvířat, zvláště v případě, kdy je pes doma téměř po celý den sám, neboť jeho majitel je v práci. Nejenže totiž ono zvíře nemá co na práci, ale také se nemůže vyvenčit, pokud bude potřebovat. Pokud by bylo na zahradě, mělo by více prostoru k pohybu a také by nemuselo zadržovat moč. Zdálo by se tedy, že mít psa v paneláku rozhodně není ideální. Ovšem, jak se ukazuje, celá věc je podstatně složitější. Zdaleka ne vždy jsou totiž podmínky pro zvíře tak tvrdé, jak bylo právě popsáno, a platí to samozřejmě i naopak.

Za prvé je potřeba si uvědomit, že zdaleka ne všichni lidé mají klasickou osmihodinovou pracovní dobu. Někteří si navíc mohou vzít svého psa do zaměstnání, jiní pro změnu pracují z domova. Všechny tyto případy znamenají, že pes není doma sám ani zdaleka tak dlouho, zatímco někteří klasičtí „zahradní“ psi tráví prakticky celý den osamoceně na zahradě, bez kontaktu se svým člověkem.

Také péče po příchodu z práce se může lišit. Mnoho majitelů totiž bere svého psa na dlouhou, mnohdy několikahodinovou, vycházku, spojenou například s hraním či tréninkem, o víkendu pak podnikají i dlouhé společné výlety, zatímco jiní majitelé nechávají toho svého po celý den na zahradě, aniž by s ním šli ven, neboť „může běhat po zahradě, když bude chtít“. Je tedy jasné, že nezáleží ani zdaleka na tom, zda bydlíme v rodinném domě či v bytě, nebo jaké plemeno máme, ale na tom, jak se o něj staráme a zda mu dáváme skutečně vše, co potřebuje. Jen tak totiž budou všichni skutečně spokojení.