Autor: devene

Také vám děti nedají pokoj s tím, že by chtěly nějakého chlupatého kamaráda? Víte, že pro vás to bude další starost navíc. Přesto, že vás děti neustále přesvědčují, jací budou dokonalí pečovatelé. Ve skrytu duše víte, že čím menší zvířátko, tím později menší starosti.
· Psauž jste jim vymluvili a momentálně bojujete o přítomnost či nepřítomnost kočky.
· Ještě to chce nějaký čas a dostanete se přes morče až ke křečkovi.
· V akvarijní rybičky nedoufáte. S těmi se špatně mazlí.
Křeček je podle vašeho názoru naprosto bezproblémový tvor, který je ještě k tomu velice mírumilovný.Myslíte, že je tomu tak u všech křečků? Jestliže byste svému dítěti pořídili křečka prérijního, asi by se nestačila divit celá rodina.
– Křeček prérijní je opravdový dravec.
o Naštěstí je dlouhý pouhých devět až třináct centimetrů.
o Kdyby ale poporostl, určitě by si troufnul i na člověka.
Křeček prérijní obývá Sonorskou poušť, která se rozkládá na území USA. Na svůj lov vylézá v noci a žádný tvor si před ním není jistý svým životem.

Pomohou jeho schopnosti lidem?

Křeček dokáže ulovit bez problémů i jedovatého štíra. A není to vůbec o štěstí. Je proti jedu totiž odolný. Vědcům to nedalo a začali křečka zkoumat. Přišli na úžasnou věc. Proti bodnutí štíra je sice odolných několik dalších zvířat, ale u křečka prérijního šla příroda ještě o kousek dál.
· Jeho tělo dokáže ze štířího jedu vyrobit látku podobnou analgetiku.
· Tím tělo získá rovnou i utišující prostředek a křeček necítí bolest.
Toto zvířátko je opravdu mnohdy nemilosrdné. Zvláště, když jde o plné břicho. Pokud má nouzi, nepohrdne ani některým pomalejším příbuzným. Křeček prérijní je šelma se vším všudy.

– Pokud byste šli někdy Sonorskou pouští a slyšeli vytí podobné psímu, tak věřte, že někde poblíž je malé zvířátko, které stojí na zadních nohou a vyje o svém loveckém umění.

Japonský inženýr a průmyslník Sóičiró Honda(本田宗一郎), měl už jako patnáctiletý kluk ze zapadlé vesnice velký sen. Miloval totiž motory a toužil s nimi v budoucnu pracovat. A protože se svého snu držel, povedlo se mu to dotáhnout mnohem dál, až tam, kde se s ním setkáváme i my – automobilka, která nese jeho jméno, je osmou největší na světě.

Sóičiró Honda se narodil 16. listopadu 1906 v Japonsku. Přestože již 5. srpna 1991 ve věku 84 let v tokijské nemocnici zemřel, z mysli nás ostatních nesejde, neboť se po dobu svého života stal symbolem japonského průmyslu. S motorkami a auty, nesoucí jeho jméno, se dnes a denně setkáváme.

Jeho motto zní: „můj život je hon za rychlostí“.
Osobní mobilitou nebyl zprvu automobil, ale jízdní kolo. Právě jejich opravami se nejprve Sóičiró Honda zabýval v dílně svého otce. Malého Sóičiró Honda škola vůbec nebavila, a tak raději ve svých patnácti letech opustil domov bez maturity. Usadil se v Tokiu, kde začal pracovat jako opravář aut a motocyklů. Zde brzy objevil své skryté nadání. Po šesti letech se s nabitými zkušenostmi vrátil zpátky domů, kde si otevřel vlastní opravnu aut.
Zde se otevírá jeho tvůrčí mysl. Neboť nejenže opravuje automobily, ale vymyslel dokonce první zdvižný výtah, který měl pomoci jeho technikům v tom, aby nemuseli při své práci ležet na zemi.
Úspěch mu rychle stoupá do hlavy, a svou vášeň si vybíjí nejen v dílně, ale také na závodišti. Automobilových závodů se účastní ve voze vlastní konstrukce. Protože měl nehezkou havárii, za volant sportovního vozu už vícekrát nesedl.

„99% úspěchu znamená neúspěch“.
Pouští se do výroby pístních kroužků, vynalezl frézovací stroj na automatickou výrobu dřevěných vrtulí letadel, a věnoval se všemu, co ho fascinovalo. Ale až po válce sklízí velké úspěchy. Vrátil se totiž na svůj začátek – k jízdním kolům. Zkonstruoval svůj první prototyp motorizovaného kola, z něhož se později zrodí známý moped značky Honda. Těchto jednoduchých strojů s motorem o objemu 50 ccm se dodnes vyrábí nespočet. Oblíbené jsou především pro odolnost a spolehlivost. Z Hondovy továrny jich vyjelo již přes šedesát milionů.
Sóičiró Honda se však nezastaví jen u motorek. Jeho další metoda jsou automobily, jejichž hlavní předností jsou pevné konstrukce a levné náklady.

Japonský inženýr a průmyslník Sóičiró Honda(本田宗一郎), měl už jako patnáctiletý kluk ze zapadlé vesnice velký sen. Miloval totiž motory a toužil s nimi v budoucnu pracovat. A protože se svého snu držel, povedlo se mu to dotáhnout mnohem dál, až tam, kde se s ním setkáváme i my – automobilka, která nese jeho jméno, je osmou největší na světě.

Sóičiró Honda se narodil 16. listopadu 1906 v Japonsku. Přestože již 5. srpna 1991 ve věku 84 let v tokijské nemocnici zemřel, z mysli nás ostatních nesejde, neboť se po dobu svého života stal symbolem japonského průmyslu. S motorkami a auty, nesoucí jeho jméno, se dnes a denně setkáváme.

Jeho motto zní: „můj život je hon za rychlostí“.
Osobní mobilitou nebyl zprvu automobil, ale jízdní kolo. Právě jejich opravami se nejprve Sóičiró Honda zabýval v dílně svého otce. Malého Sóičiró Honda škola vůbec nebavila, a tak raději ve svých patnácti letech opustil domov bez maturity. Usadil se v Tokiu, kde začal pracovat jako opravář aut a motocyklů. Zde brzy objevil své skryté nadání. Po šesti letech se s nabitými zkušenostmi vrátil zpátky domů, kde si otevřel vlastní opravnu aut.
Zde se otevírá jeho tvůrčí mysl. Neboť nejenže opravuje automobily, ale vymyslel dokonce první zdvižný výtah, který měl pomoci jeho technikům v tom, aby nemuseli při své práci ležet na zemi.
Úspěch mu rychle stoupá do hlavy, a svou vášeň si vybíjí nejen v dílně, ale také na závodišti. Automobilových závodů se účastní ve voze vlastní konstrukce. Protože měl nehezkou havárii, za volant sportovního vozu už vícekrát nesedl.

„99% úspěchu znamená neúspěch“.
Pouští se do výroby pístních kroužků, vynalezl frézovací stroj na automatickou výrobu dřevěných vrtulí letadel, a věnoval se všemu, co ho fascinovalo. Ale až po válce sklízí velké úspěchy. Vrátil se totiž na svůj začátek – k jízdním kolům. Zkonstruoval svůj první prototyp motorizovaného kola, z něhož se později zrodí známý moped značky Honda. Těchto jednoduchých strojů s motorem o objemu 50 ccm se dodnes vyrábí nespočet. Oblíbené jsou především pro odolnost a spolehlivost. Z Hondovy továrny jich vyjelo již přes šedesát milionů.
Sóičiró Honda se však nezastaví jen u motorek. Jeho další metoda jsou automobily, jejichž hlavní předností jsou pevné konstrukce a levné náklady.

Japonský inženýr a průmyslník Sóičiró Honda(本田宗一郎), měl už jako patnáctiletý kluk ze zapadlé vesnice velký sen. Miloval totiž motory a toužil s nimi v budoucnu pracovat. A protože se svého snu držel, povedlo se mu to dotáhnout mnohem dál, až tam, kde se s ním setkáváme i my – automobilka, která nese jeho jméno, je osmou největší na světě.

Sóičiró Honda se narodil 16. listopadu 1906 v Japonsku. Přestože již 5. srpna 1991 ve věku 84 let v tokijské nemocnici zemřel, z mysli nás ostatních nesejde, neboť se po dobu svého života stal symbolem japonského průmyslu. S motorkami a auty, nesoucí jeho jméno, se dnes a denně setkáváme.

Jeho motto zní: „můj život je hon za rychlostí“.
Osobní mobilitou nebyl zprvu automobil, ale jízdní kolo. Právě jejich opravami se nejprve Sóičiró Honda zabýval v dílně svého otce. Malého Sóičiró Honda škola vůbec nebavila, a tak raději ve svých patnácti letech opustil domov bez maturity. Usadil se v Tokiu, kde začal pracovat jako opravář aut a motocyklů. Zde brzy objevil své skryté nadání. Po šesti letech se s nabitými zkušenostmi vrátil zpátky domů, kde si otevřel vlastní opravnu aut.
Zde se otevírá jeho tvůrčí mysl. Neboť nejenže opravuje automobily, ale vymyslel dokonce první zdvižný výtah, který měl pomoci jeho technikům v tom, aby nemuseli při své práci ležet na zemi.
Úspěch mu rychle stoupá do hlavy, a svou vášeň si vybíjí nejen v dílně, ale také na závodišti. Automobilových závodů se účastní ve voze vlastní konstrukce. Protože měl nehezkou havárii, za volant sportovního vozu už vícekrát nesedl.

„99% úspěchu znamená neúspěch“.
Pouští se do výroby pístních kroužků, vynalezl frézovací stroj na automatickou výrobu dřevěných vrtulí letadel, a věnoval se všemu, co ho fascinovalo. Ale až po válce sklízí velké úspěchy. Vrátil se totiž na svůj začátek – k jízdním kolům. Zkonstruoval svůj první prototyp motorizovaného kola, z něhož se později zrodí známý moped značky Honda. Těchto jednoduchých strojů s motorem o objemu 50 ccm se dodnes vyrábí nespočet. Oblíbené jsou především pro odolnost a spolehlivost. Z Hondovy továrny jich vyjelo již přes šedesát milionů.
Sóičiró Honda se však nezastaví jen u motorek. Jeho další metoda jsou automobily, jejichž hlavní předností jsou pevné konstrukce a levné náklady.

Japonský inženýr a průmyslník Sóičiró Honda(本田宗一郎), měl už jako patnáctiletý kluk ze zapadlé vesnice velký sen. Miloval totiž motory a toužil s nimi v budoucnu pracovat. A protože se svého snu držel, povedlo se mu to dotáhnout mnohem dál, až tam, kde se s ním setkáváme i my – automobilka, která nese jeho jméno, je osmou největší na světě.

Sóičiró Honda se narodil 16. listopadu 1906 v Japonsku. Přestože již 5. srpna 1991 ve věku 84 let v tokijské nemocnici zemřel, z mysli nás ostatních nesejde, neboť se po dobu svého života stal symbolem japonského průmyslu. S motorkami a auty, nesoucí jeho jméno, se dnes a denně setkáváme.

Jeho motto zní: „můj život je hon za rychlostí“.
Osobní mobilitou nebyl zprvu automobil, ale jízdní kolo. Právě jejich opravami se nejprve Sóičiró Honda zabýval v dílně svého otce. Malého Sóičiró Honda škola vůbec nebavila, a tak raději ve svých patnácti letech opustil domov bez maturity. Usadil se v Tokiu, kde začal pracovat jako opravář aut a motocyklů. Zde brzy objevil své skryté nadání. Po šesti letech se s nabitými zkušenostmi vrátil zpátky domů, kde si otevřel vlastní opravnu aut.
Zde se otevírá jeho tvůrčí mysl. Neboť nejenže opravuje automobily, ale vymyslel dokonce první zdvižný výtah, který měl pomoci jeho technikům v tom, aby nemuseli při své práci ležet na zemi.
Úspěch mu rychle stoupá do hlavy, a svou vášeň si vybíjí nejen v dílně, ale také na závodišti. Automobilových závodů se účastní ve voze vlastní konstrukce. Protože měl nehezkou havárii, za volant sportovního vozu už vícekrát nesedl.

„99% úspěchu znamená neúspěch“.
Pouští se do výroby pístních kroužků, vynalezl frézovací stroj na automatickou výrobu dřevěných vrtulí letadel, a věnoval se všemu, co ho fascinovalo. Ale až po válce sklízí velké úspěchy. Vrátil se totiž na svůj začátek – k jízdním kolům. Zkonstruoval svůj první prototyp motorizovaného kola, z něhož se později zrodí známý moped značky Honda. Těchto jednoduchých strojů s motorem o objemu 50 ccm se dodnes vyrábí nespočet. Oblíbené jsou především pro odolnost a spolehlivost. Z Hondovy továrny jich vyjelo již přes šedesát milionů.
Sóičiró Honda se však nezastaví jen u motorek. Jeho další metoda jsou automobily, jejichž hlavní předností jsou pevné konstrukce a levné náklady.

Japonský inženýr a průmyslník Sóičiró Honda(本田宗一郎), měl už jako patnáctiletý kluk ze zapadlé vesnice velký sen. Miloval totiž motory a toužil s nimi v budoucnu pracovat. A protože se svého snu držel, povedlo se mu to dotáhnout mnohem dál, až tam, kde se s ním setkáváme i my – automobilka, která nese jeho jméno, je osmou největší na světě.

Sóičiró Honda se narodil 16. listopadu 1906 v Japonsku. Přestože již 5. srpna 1991 ve věku 84 let v tokijské nemocnici zemřel, z mysli nás ostatních nesejde, neboť se po dobu svého života stal symbolem japonského průmyslu. S motorkami a auty, nesoucí jeho jméno, se dnes a denně setkáváme.

Jeho motto zní: „můj život je hon za rychlostí“.
Osobní mobilitou nebyl zprvu automobil, ale jízdní kolo. Právě jejich opravami se nejprve Sóičiró Honda zabýval v dílně svého otce. Malého Sóičiró Honda škola vůbec nebavila, a tak raději ve svých patnácti letech opustil domov bez maturity. Usadil se v Tokiu, kde začal pracovat jako opravář aut a motocyklů. Zde brzy objevil své skryté nadání. Po šesti letech se s nabitými zkušenostmi vrátil zpátky domů, kde si otevřel vlastní opravnu aut.
Zde se otevírá jeho tvůrčí mysl. Neboť nejenže opravuje automobily, ale vymyslel dokonce první zdvižný výtah, který měl pomoci jeho technikům v tom, aby nemuseli při své práci ležet na zemi.
Úspěch mu rychle stoupá do hlavy, a svou vášeň si vybíjí nejen v dílně, ale také na závodišti. Automobilových závodů se účastní ve voze vlastní konstrukce. Protože měl nehezkou havárii, za volant sportovního vozu už vícekrát nesedl.

„99% úspěchu znamená neúspěch“.
Pouští se do výroby pístních kroužků, vynalezl frézovací stroj na automatickou výrobu dřevěných vrtulí letadel, a věnoval se všemu, co ho fascinovalo. Ale až po válce sklízí velké úspěchy. Vrátil se totiž na svůj začátek – k jízdním kolům. Zkonstruoval svůj první prototyp motorizovaného kola, z něhož se později zrodí známý moped značky Honda. Těchto jednoduchých strojů s motorem o objemu 50 ccm se dodnes vyrábí nespočet. Oblíbené jsou především pro odolnost a spolehlivost. Z Hondovy továrny jich vyjelo již přes šedesát milionů.
Sóičiró Honda se však nezastaví jen u motorek. Jeho další metoda jsou automobily, jejichž hlavní předností jsou pevné konstrukce a levné náklady.

Japonský inženýr a průmyslník Sóičiró Honda(本田宗一郎), měl už jako patnáctiletý kluk ze zapadlé vesnice velký sen. Miloval totiž motory a toužil s nimi v budoucnu pracovat. A protože se svého snu držel, povedlo se mu to dotáhnout mnohem dál, až tam, kde se s ním setkáváme i my – automobilka, která nese jeho jméno, je osmou největší na světě.

Sóičiró Honda se narodil 16. listopadu 1906 v Japonsku. Přestože již 5. srpna 1991 ve věku 84 let v tokijské nemocnici zemřel, z mysli nás ostatních nesejde, neboť se po dobu svého života stal symbolem japonského průmyslu. S motorkami a auty, nesoucí jeho jméno, se dnes a denně setkáváme.

Jeho motto zní: „můj život je hon za rychlostí“.
Osobní mobilitou nebyl zprvu automobil, ale jízdní kolo. Právě jejich opravami se nejprve Sóičiró Honda zabýval v dílně svého otce. Malého Sóičiró Honda škola vůbec nebavila, a tak raději ve svých patnácti letech opustil domov bez maturity. Usadil se v Tokiu, kde začal pracovat jako opravář aut a motocyklů. Zde brzy objevil své skryté nadání. Po šesti letech se s nabitými zkušenostmi vrátil zpátky domů, kde si otevřel vlastní opravnu aut.
Zde se otevírá jeho tvůrčí mysl. Neboť nejenže opravuje automobily, ale vymyslel dokonce první zdvižný výtah, který měl pomoci jeho technikům v tom, aby nemuseli při své práci ležet na zemi.
Úspěch mu rychle stoupá do hlavy, a svou vášeň si vybíjí nejen v dílně, ale také na závodišti. Automobilových závodů se účastní ve voze vlastní konstrukce. Protože měl nehezkou havárii, za volant sportovního vozu už vícekrát nesedl.

„99% úspěchu znamená neúspěch“.
Pouští se do výroby pístních kroužků, vynalezl frézovací stroj na automatickou výrobu dřevěných vrtulí letadel, a věnoval se všemu, co ho fascinovalo. Ale až po válce sklízí velké úspěchy. Vrátil se totiž na svůj začátek – k jízdním kolům. Zkonstruoval svůj první prototyp motorizovaného kola, z něhož se později zrodí známý moped značky Honda. Těchto jednoduchých strojů s motorem o objemu 50 ccm se dodnes vyrábí nespočet. Oblíbené jsou především pro odolnost a spolehlivost. Z Hondovy továrny jich vyjelo již přes šedesát milionů.
Sóičiró Honda se však nezastaví jen u motorek. Jeho další metoda jsou automobily, jejichž hlavní předností jsou pevné konstrukce a levné náklady.

Kdo to osobní stylista je?

Prací stylisty je rozebrat s vámi váš současný šatník a vybrat s vámi nové kousky, které podtrhnou vaše přednosti a naopak zamaskují nedostatky. Kromě toho vám poradí i s líčením, úpravou vlasů nebo se životním stylem. Typický den se stylistou nebo stylistkou začíná v jejich ateliéru, kde si sednete, proberete vaši současnou situaci, vaše představy a vaše finanční možnosti. Pak vyrazíte na nákupy. Typicky za den obejdete tři až pět obchodů. Kolik si toho odnesete, záleží samozřejmě jen na vás, ale typicky se můžete těšit na pět až deset nových přírůstků. Podle toho, na čem se domluvíte, a samozřejmě co si zaplatíte, může následovat ještě návštěva kadeřníka, maskéra, nebo třeba profesionální focení.

Pro koho tu je?

V podstatě pro každého, kdo ve světě oblékání a módy trochu tápe. Může to být jak absolvent, který zrovna získal svou první vážnou práci, někdo, kdo chce prostě změnit svůj životní styl, nebo třeba i někdo, kdo se chystá na formální akci. Stylista vám pomůže vybrat padnoucí oblek, pozná rozdíl mezi frakem a šosem, nebo vám řekne, co se zrovna nosí. Rozhodně si tedy nemusíte připadat trapně nebo se stydět, že se nechystáte utratit tisíce. Ti nejlepší ve své profesi dokáží pracovat i s omezeným rozpočtem, a mají občíhnuté nejlepší slevy a akční nabídky.

Kolik to stojí?

Tím, co spoustu lidí odrazuje, je přesvědčení, že osobní stylisté jsou drazí. Ano, je to dražší než vyrazit po obchodech sám, ale rozhodně to není nějaká přemrštěná částka. Stylista vás přijde na pár tisíc za den, plus oblečení, které si pořídíte. Připlatíte si pouze v případě, že budete mít zájem i o další služby, jako je make-up, kadeřník nebo profesionálně provedené fotografie.

Objednat si osobního poradce s oblečením je v podstatě stejné jako vyrazit na nákupy s kamarádkou nebo kamarádem, akorát že tenhle kamarád zná nejlepší nabídky a vždycky přesně ví, kam jít. A vy budete ve světle reflektorů jen zářit.

Kdo to osobní stylista je?

Prací stylisty je rozebrat s vámi váš současný šatník a vybrat s vámi nové kousky, které podtrhnou vaše přednosti a naopak zamaskují nedostatky. Kromě toho vám poradí i s líčením, úpravou vlasů nebo se životním stylem. Typický den se stylistou nebo stylistkou začíná v jejich ateliéru, kde si sednete, proberete vaši současnou situaci, vaše představy a vaše finanční možnosti. Pak vyrazíte na nákupy. Typicky za den obejdete tři až pět obchodů. Kolik si toho odnesete, záleží samozřejmě jen na vás, ale typicky se můžete těšit na pět až deset nových přírůstků. Podle toho, na čem se domluvíte, a samozřejmě co si zaplatíte, může následovat ještě návštěva kadeřníka, maskéra, nebo třeba profesionální focení.

Pro koho tu je?

V podstatě pro každého, kdo ve světě oblékání a módy trochu tápe. Může to být jak absolvent, který zrovna získal svou první vážnou práci, někdo, kdo chce prostě změnit svůj životní styl, nebo třeba i někdo, kdo se chystá na formální akci. Stylista vám pomůže vybrat padnoucí oblek, pozná rozdíl mezi frakem a šosem, nebo vám řekne, co se zrovna nosí. Rozhodně si tedy nemusíte připadat trapně nebo se stydět, že se nechystáte utratit tisíce. Ti nejlepší ve své profesi dokáží pracovat i s omezeným rozpočtem, a mají občíhnuté nejlepší slevy a akční nabídky.

Kolik to stojí?

Tím, co spoustu lidí odrazuje, je přesvědčení, že osobní stylisté jsou drazí. Ano, je to dražší než vyrazit po obchodech sám, ale rozhodně to není nějaká přemrštěná částka. Stylista vás přijde na pár tisíc za den, plus oblečení, které si pořídíte. Připlatíte si pouze v případě, že budete mít zájem i o další služby, jako je make-up, kadeřník nebo profesionálně provedené fotografie.

Objednat si osobního poradce s oblečením je v podstatě stejné jako vyrazit na nákupy s kamarádkou nebo kamarádem, akorát že tenhle kamarád zná nejlepší nabídky a vždycky přesně ví, kam jít. A vy budete ve světle reflektorů jen zářit.

Kdo to osobní stylista je?

Prací stylisty je rozebrat s vámi váš současný šatník a vybrat s vámi nové kousky, které podtrhnou vaše přednosti a naopak zamaskují nedostatky. Kromě toho vám poradí i s líčením, úpravou vlasů nebo se životním stylem. Typický den se stylistou nebo stylistkou začíná v jejich ateliéru, kde si sednete, proberete vaši současnou situaci, vaše představy a vaše finanční možnosti. Pak vyrazíte na nákupy. Typicky za den obejdete tři až pět obchodů. Kolik si toho odnesete, záleží samozřejmě jen na vás, ale typicky se můžete těšit na pět až deset nových přírůstků. Podle toho, na čem se domluvíte, a samozřejmě co si zaplatíte, může následovat ještě návštěva kadeřníka, maskéra, nebo třeba profesionální focení.

Pro koho tu je?

V podstatě pro každého, kdo ve světě oblékání a módy trochu tápe. Může to být jak absolvent, který zrovna získal svou první vážnou práci, někdo, kdo chce prostě změnit svůj životní styl, nebo třeba i někdo, kdo se chystá na formální akci. Stylista vám pomůže vybrat padnoucí oblek, pozná rozdíl mezi frakem a šosem, nebo vám řekne, co se zrovna nosí. Rozhodně si tedy nemusíte připadat trapně nebo se stydět, že se nechystáte utratit tisíce. Ti nejlepší ve své profesi dokáží pracovat i s omezeným rozpočtem, a mají občíhnuté nejlepší slevy a akční nabídky.

Kolik to stojí?

Tím, co spoustu lidí odrazuje, je přesvědčení, že osobní stylisté jsou drazí. Ano, je to dražší než vyrazit po obchodech sám, ale rozhodně to není nějaká přemrštěná částka. Stylista vás přijde na pár tisíc za den, plus oblečení, které si pořídíte. Připlatíte si pouze v případě, že budete mít zájem i o další služby, jako je make-up, kadeřník nebo profesionálně provedené fotografie.

Objednat si osobního poradce s oblečením je v podstatě stejné jako vyrazit na nákupy s kamarádkou nebo kamarádem, akorát že tenhle kamarád zná nejlepší nabídky a vždycky přesně ví, kam jít. A vy budete ve světle reflektorů jen zářit.