Jen co na jaře vysvitne sluníčko a sleze ten humus ze silnice, objevují se na silnicích vozidla, která mají pouze dvě kola, nemají střechu, nemají volant a jejich řidiči občas nemají ani rozum. Netvrdím, že to tak je se všemi motorkáři, jsou tací, kteří jezdí už léta, jezdí bezpečně a s rozumem a zároveň si jízdu užívají.

Potom se na silnici objevuje druhá skupinka motorkářů, to jsou ti s čerstvým řidičákem, nadupanou mašinou, kterou nemají dost zkušeností, aby ji zvládli a nemají dostatek rozumu na to, aby stihli ty zkušenosti získat dříve, než jejich život vyhasne o pouliční lampu nebo strom. Ti si myslí, že jim patří celá silnice, nic e nemůže ohrozit, že jsou nesmrtelní a nic se jim přeci nemůže stát. Je mi líto, ale takových idealistů má mnoho pomníčků, které je připomínají kolem silnic, v místech, kde vyhasli jejich mladé životy.

V lepším případě pouze jejich, pokud měli spolujezdce, potom i spolujezdcův. Ano, je to smutné, ale je to tak. Cokoli děláme, musíme to dělat s rozumem a bezpečně, nepřeceňovat své schopnosti a nepodceňovat sílu stroje, na kterém sedíme. Jedině tak je možné předejít mnoha tragickým událostem, které jsou velmi smutné pro rodiny řidiče i spolujezdce.

Vše se dá dělat s rozumem a bezpečně, s rozmyslem, bez machrování, které ještě neumíme a kousků, které jsou rizikem nejen pro nás, ale také pro okolí. Ono nikoho nepotěší, když způsobí smrt či doživotní těžké zdravotní následky někomu jinému. Natož někomu, koho jsme znali. Jak se pak může chlapec, co způsobil na motorce nehodu, při které byla zraněna jeho slečna, kterou vezl a chtěl před ní zamachrovat, když se dotyčná slečna už v životě nezvedne z kolečkového křesla, v lepším případě.
Jezděte proto vždy bezpečně a ohleduplně, ať už řídíte auto, traktor, nebo třeba koloběžku. Nestojí ty následky za to.