Blog

Jen co na jaře vysvitne sluníčko a sleze ten humus ze silnice, objevují se na silnicích vozidla, která mají pouze dvě kola, nemají střechu, nemají volant a jejich řidiči občas nemají ani rozum. Netvrdím, že to tak je se všemi motorkáři, jsou tací, kteří jezdí už léta, jezdí bezpečně a s rozumem a zároveň si jízdu užívají.

Potom se na silnici objevuje druhá skupinka motorkářů, to jsou ti s čerstvým řidičákem, nadupanou mašinou, kterou nemají dost zkušeností, aby ji zvládli a nemají dostatek rozumu na to, aby stihli ty zkušenosti získat dříve, než jejich život vyhasne o pouliční lampu nebo strom. Ti si myslí, že jim patří celá silnice, nic e nemůže ohrozit, že jsou nesmrtelní a nic se jim přeci nemůže stát. Je mi líto, ale takových idealistů má mnoho pomníčků, které je připomínají kolem silnic, v místech, kde vyhasli jejich mladé životy.

V lepším případě pouze jejich, pokud měli spolujezdce, potom i spolujezdcův. Ano, je to smutné, ale je to tak. Cokoli děláme, musíme to dělat s rozumem a bezpečně, nepřeceňovat své schopnosti a nepodceňovat sílu stroje, na kterém sedíme. Jedině tak je možné předejít mnoha tragickým událostem, které jsou velmi smutné pro rodiny řidiče i spolujezdce.

Vše se dá dělat s rozumem a bezpečně, s rozmyslem, bez machrování, které ještě neumíme a kousků, které jsou rizikem nejen pro nás, ale také pro okolí. Ono nikoho nepotěší, když způsobí smrt či doživotní těžké zdravotní následky někomu jinému. Natož někomu, koho jsme znali. Jak se pak může chlapec, co způsobil na motorce nehodu, při které byla zraněna jeho slečna, kterou vezl a chtěl před ní zamachrovat, když se dotyčná slečna už v životě nezvedne z kolečkového křesla, v lepším případě.
Jezděte proto vždy bezpečně a ohleduplně, ať už řídíte auto, traktor, nebo třeba koloběžku. Nestojí ty následky za to.

Jen co na jaře vysvitne sluníčko a sleze ten humus ze silnice, objevují se na silnicích vozidla, která mají pouze dvě kola, nemají střechu, nemají volant a jejich řidiči občas nemají ani rozum. Netvrdím, že to tak je se všemi motorkáři, jsou tací, kteří jezdí už léta, jezdí bezpečně a s rozumem a zároveň si jízdu užívají.

Potom se na silnici objevuje druhá skupinka motorkářů, to jsou ti s čerstvým řidičákem, nadupanou mašinou, kterou nemají dost zkušeností, aby ji zvládli a nemají dostatek rozumu na to, aby stihli ty zkušenosti získat dříve, než jejich život vyhasne o pouliční lampu nebo strom. Ti si myslí, že jim patří celá silnice, nic e nemůže ohrozit, že jsou nesmrtelní a nic se jim přeci nemůže stát. Je mi líto, ale takových idealistů má mnoho pomníčků, které je připomínají kolem silnic, v místech, kde vyhasli jejich mladé životy.

V lepším případě pouze jejich, pokud měli spolujezdce, potom i spolujezdcův. Ano, je to smutné, ale je to tak. Cokoli děláme, musíme to dělat s rozumem a bezpečně, nepřeceňovat své schopnosti a nepodceňovat sílu stroje, na kterém sedíme. Jedině tak je možné předejít mnoha tragickým událostem, které jsou velmi smutné pro rodiny řidiče i spolujezdce.

Vše se dá dělat s rozumem a bezpečně, s rozmyslem, bez machrování, které ještě neumíme a kousků, které jsou rizikem nejen pro nás, ale také pro okolí. Ono nikoho nepotěší, když způsobí smrt či doživotní těžké zdravotní následky někomu jinému. Natož někomu, koho jsme znali. Jak se pak může chlapec, co způsobil na motorce nehodu, při které byla zraněna jeho slečna, kterou vezl a chtěl před ní zamachrovat, když se dotyčná slečna už v životě nezvedne z kolečkového křesla, v lepším případě.
Jezděte proto vždy bezpečně a ohleduplně, ať už řídíte auto, traktor, nebo třeba koloběžku. Nestojí ty následky za to.

Jen co na jaře vysvitne sluníčko a sleze ten humus ze silnice, objevují se na silnicích vozidla, která mají pouze dvě kola, nemají střechu, nemají volant a jejich řidiči občas nemají ani rozum. Netvrdím, že to tak je se všemi motorkáři, jsou tací, kteří jezdí už léta, jezdí bezpečně a s rozumem a zároveň si jízdu užívají.

Potom se na silnici objevuje druhá skupinka motorkářů, to jsou ti s čerstvým řidičákem, nadupanou mašinou, kterou nemají dost zkušeností, aby ji zvládli a nemají dostatek rozumu na to, aby stihli ty zkušenosti získat dříve, než jejich život vyhasne o pouliční lampu nebo strom. Ti si myslí, že jim patří celá silnice, nic e nemůže ohrozit, že jsou nesmrtelní a nic se jim přeci nemůže stát. Je mi líto, ale takových idealistů má mnoho pomníčků, které je připomínají kolem silnic, v místech, kde vyhasli jejich mladé životy.

V lepším případě pouze jejich, pokud měli spolujezdce, potom i spolujezdcův. Ano, je to smutné, ale je to tak. Cokoli děláme, musíme to dělat s rozumem a bezpečně, nepřeceňovat své schopnosti a nepodceňovat sílu stroje, na kterém sedíme. Jedině tak je možné předejít mnoha tragickým událostem, které jsou velmi smutné pro rodiny řidiče i spolujezdce.

Vše se dá dělat s rozumem a bezpečně, s rozmyslem, bez machrování, které ještě neumíme a kousků, které jsou rizikem nejen pro nás, ale také pro okolí. Ono nikoho nepotěší, když způsobí smrt či doživotní těžké zdravotní následky někomu jinému. Natož někomu, koho jsme znali. Jak se pak může chlapec, co způsobil na motorce nehodu, při které byla zraněna jeho slečna, kterou vezl a chtěl před ní zamachrovat, když se dotyčná slečna už v životě nezvedne z kolečkového křesla, v lepším případě.
Jezděte proto vždy bezpečně a ohleduplně, ať už řídíte auto, traktor, nebo třeba koloběžku. Nestojí ty následky za to.

Možná, že i vám někdy přišlo na mysl, jestli lidem stačí k poznání znát určitou část krajiny a její historii, která se k ní váže. Je tolik krásných míst a s nimi je spojeno plno kulturních zážitků. Vždyť kulturní dědictví po našich předcích, to je náš nejcennější duchovní majetek.

Poznávat svou zemi, všechny její zajímavá a historická místa, Navštěvovat různé folklórní slavnosti v našich krajích, to je to první, s čím by se lidé už od mládí měli seznamovat.

Máme dobu, kdy lidé mohou svobodně cestovat, poznávat i druhé země a to je určitě moc dobře. Mladí lidé to berou jako samozřejmost, ale starší generace si jistě vzpomene, že vycestování do ciziny bylo dost omezené. Využívala se k tomu tenkrát cestovní kancelář Čedok. Ale musíme si přiznat, že když se vrátíme domů, tak si řekneme: „všude dobře, ale doma je nejlépe“.

Ale teď tak trochu z jiného „kulturního“ soudku.

v Ekonomická NEROVNOST, která se týká jak výšky příjmů, tak vlastnictví hmotného majetku, v naší společnosti měla a má odjakživa velký vliv na kulturní sebeurčení každého jedince a celého národa. A toto sebeurčení patří mezi naše základní lidské právo.

Za poslední roky způsob života lidí, zvlášť určité „elity“, to se někdy vymyká tradičnímu českému kulturnímu chování. Ano, máme demokracii. Můžeme žít po svém a samozřejmě se vyjadřovat kdekoliv a kdykoliv. Je to ale někdy za hranou. Hlavně vyjadřování i chování některých jedinců ve veřejném životě. Ti, místo toho, aby byli ostatním příkladem, jak se má kulturní český člověk chovat, tak v lidech vyvolávají zvláštní pocit – určitou nejistotu. A to se zákonitě odráží nejenom na starší generaci, ale hlavně na naší mládeži a děti školou povinné. A výsledkem je to, že se slušným chováním to nemá nic společného.

Možná, i když se relativně máme dobře, tak vystupování mnohých lidí a jejich vztah ke kulturnímu chování na veřejnosti, je jakási obrana proti nejistotě, která se projevuje v různých životních situacích.

Možná, že i vám někdy přišlo na mysl, jestli lidem stačí k poznání znát určitou část krajiny a její historii, která se k ní váže. Je tolik krásných míst a s nimi je spojeno plno kulturních zážitků. Vždyť kulturní dědictví po našich předcích, to je náš nejcennější duchovní majetek.

Poznávat svou zemi, všechny její zajímavá a historická místa, Navštěvovat různé folklórní slavnosti v našich krajích, to je to první, s čím by se lidé už od mládí měli seznamovat.

Máme dobu, kdy lidé mohou svobodně cestovat, poznávat i druhé země a to je určitě moc dobře. Mladí lidé to berou jako samozřejmost, ale starší generace si jistě vzpomene, že vycestování do ciziny bylo dost omezené. Využívala se k tomu tenkrát cestovní kancelář Čedok. Ale musíme si přiznat, že když se vrátíme domů, tak si řekneme: „všude dobře, ale doma je nejlépe“.

Ale teď tak trochu z jiného „kulturního“ soudku.

v Ekonomická NEROVNOST, která se týká jak výšky příjmů, tak vlastnictví hmotného majetku, v naší společnosti měla a má odjakživa velký vliv na kulturní sebeurčení každého jedince a celého národa. A toto sebeurčení patří mezi naše základní lidské právo.

Za poslední roky způsob života lidí, zvlášť určité „elity“, to se někdy vymyká tradičnímu českému kulturnímu chování. Ano, máme demokracii. Můžeme žít po svém a samozřejmě se vyjadřovat kdekoliv a kdykoliv. Je to ale někdy za hranou. Hlavně vyjadřování i chování některých jedinců ve veřejném životě. Ti, místo toho, aby byli ostatním příkladem, jak se má kulturní český člověk chovat, tak v lidech vyvolávají zvláštní pocit – určitou nejistotu. A to se zákonitě odráží nejenom na starší generaci, ale hlavně na naší mládeži a děti školou povinné. A výsledkem je to, že se slušným chováním to nemá nic společného.

Možná, i když se relativně máme dobře, tak vystupování mnohých lidí a jejich vztah ke kulturnímu chování na veřejnosti, je jakási obrana proti nejistotě, která se projevuje v různých životních situacích.

Možná, že i vám někdy přišlo na mysl, jestli lidem stačí k poznání znát určitou část krajiny a její historii, která se k ní váže. Je tolik krásných míst a s nimi je spojeno plno kulturních zážitků. Vždyť kulturní dědictví po našich předcích, to je náš nejcennější duchovní majetek.

Poznávat svou zemi, všechny její zajímavá a historická místa, Navštěvovat různé folklórní slavnosti v našich krajích, to je to první, s čím by se lidé už od mládí měli seznamovat.

Máme dobu, kdy lidé mohou svobodně cestovat, poznávat i druhé země a to je určitě moc dobře. Mladí lidé to berou jako samozřejmost, ale starší generace si jistě vzpomene, že vycestování do ciziny bylo dost omezené. Využívala se k tomu tenkrát cestovní kancelář Čedok. Ale musíme si přiznat, že když se vrátíme domů, tak si řekneme: „všude dobře, ale doma je nejlépe“.

Ale teď tak trochu z jiného „kulturního“ soudku.

v Ekonomická NEROVNOST, která se týká jak výšky příjmů, tak vlastnictví hmotného majetku, v naší společnosti měla a má odjakživa velký vliv na kulturní sebeurčení každého jedince a celého národa. A toto sebeurčení patří mezi naše základní lidské právo.

Za poslední roky způsob života lidí, zvlášť určité „elity“, to se někdy vymyká tradičnímu českému kulturnímu chování. Ano, máme demokracii. Můžeme žít po svém a samozřejmě se vyjadřovat kdekoliv a kdykoliv. Je to ale někdy za hranou. Hlavně vyjadřování i chování některých jedinců ve veřejném životě. Ti, místo toho, aby byli ostatním příkladem, jak se má kulturní český člověk chovat, tak v lidech vyvolávají zvláštní pocit – určitou nejistotu. A to se zákonitě odráží nejenom na starší generaci, ale hlavně na naší mládeži a děti školou povinné. A výsledkem je to, že se slušným chováním to nemá nic společného.

Možná, i když se relativně máme dobře, tak vystupování mnohých lidí a jejich vztah ke kulturnímu chování na veřejnosti, je jakási obrana proti nejistotě, která se projevuje v různých životních situacích.

Možná, že i vám někdy přišlo na mysl, jestli lidem stačí k poznání znát určitou část krajiny a její historii, která se k ní váže. Je tolik krásných míst a s nimi je spojeno plno kulturních zážitků. Vždyť kulturní dědictví po našich předcích, to je náš nejcennější duchovní majetek.

Poznávat svou zemi, všechny její zajímavá a historická místa, Navštěvovat různé folklórní slavnosti v našich krajích, to je to první, s čím by se lidé už od mládí měli seznamovat.

Máme dobu, kdy lidé mohou svobodně cestovat, poznávat i druhé země a to je určitě moc dobře. Mladí lidé to berou jako samozřejmost, ale starší generace si jistě vzpomene, že vycestování do ciziny bylo dost omezené. Využívala se k tomu tenkrát cestovní kancelář Čedok. Ale musíme si přiznat, že když se vrátíme domů, tak si řekneme: „všude dobře, ale doma je nejlépe“.

Ale teď tak trochu z jiného „kulturního“ soudku.

v Ekonomická NEROVNOST, která se týká jak výšky příjmů, tak vlastnictví hmotného majetku, v naší společnosti měla a má odjakživa velký vliv na kulturní sebeurčení každého jedince a celého národa. A toto sebeurčení patří mezi naše základní lidské právo.

Za poslední roky způsob života lidí, zvlášť určité „elity“, to se někdy vymyká tradičnímu českému kulturnímu chování. Ano, máme demokracii. Můžeme žít po svém a samozřejmě se vyjadřovat kdekoliv a kdykoliv. Je to ale někdy za hranou. Hlavně vyjadřování i chování některých jedinců ve veřejném životě. Ti, místo toho, aby byli ostatním příkladem, jak se má kulturní český člověk chovat, tak v lidech vyvolávají zvláštní pocit – určitou nejistotu. A to se zákonitě odráží nejenom na starší generaci, ale hlavně na naší mládeži a děti školou povinné. A výsledkem je to, že se slušným chováním to nemá nic společného.

Možná, i když se relativně máme dobře, tak vystupování mnohých lidí a jejich vztah ke kulturnímu chování na veřejnosti, je jakási obrana proti nejistotě, která se projevuje v různých životních situacích.

Možná, že i vám někdy přišlo na mysl, jestli lidem stačí k poznání znát určitou část krajiny a její historii, která se k ní váže. Je tolik krásných míst a s nimi je spojeno plno kulturních zážitků. Vždyť kulturní dědictví po našich předcích, to je náš nejcennější duchovní majetek.

Poznávat svou zemi, všechny její zajímavá a historická místa, Navštěvovat různé folklórní slavnosti v našich krajích, to je to první, s čím by se lidé už od mládí měli seznamovat.

Máme dobu, kdy lidé mohou svobodně cestovat, poznávat i druhé země a to je určitě moc dobře. Mladí lidé to berou jako samozřejmost, ale starší generace si jistě vzpomene, že vycestování do ciziny bylo dost omezené. Využívala se k tomu tenkrát cestovní kancelář Čedok. Ale musíme si přiznat, že když se vrátíme domů, tak si řekneme: „všude dobře, ale doma je nejlépe“.

Ale teď tak trochu z jiného „kulturního“ soudku.

v Ekonomická NEROVNOST, která se týká jak výšky příjmů, tak vlastnictví hmotného majetku, v naší společnosti měla a má odjakživa velký vliv na kulturní sebeurčení každého jedince a celého národa. A toto sebeurčení patří mezi naše základní lidské právo.

Za poslední roky způsob života lidí, zvlášť určité „elity“, to se někdy vymyká tradičnímu českému kulturnímu chování. Ano, máme demokracii. Můžeme žít po svém a samozřejmě se vyjadřovat kdekoliv a kdykoliv. Je to ale někdy za hranou. Hlavně vyjadřování i chování některých jedinců ve veřejném životě. Ti, místo toho, aby byli ostatním příkladem, jak se má kulturní český člověk chovat, tak v lidech vyvolávají zvláštní pocit – určitou nejistotu. A to se zákonitě odráží nejenom na starší generaci, ale hlavně na naší mládeži a děti školou povinné. A výsledkem je to, že se slušným chováním to nemá nic společného.

Možná, i když se relativně máme dobře, tak vystupování mnohých lidí a jejich vztah ke kulturnímu chování na veřejnosti, je jakási obrana proti nejistotě, která se projevuje v různých životních situacích.

Možná, že i vám někdy přišlo na mysl, jestli lidem stačí k poznání znát určitou část krajiny a její historii, která se k ní váže. Je tolik krásných míst a s nimi je spojeno plno kulturních zážitků. Vždyť kulturní dědictví po našich předcích, to je náš nejcennější duchovní majetek.

Poznávat svou zemi, všechny její zajímavá a historická místa, Navštěvovat různé folklórní slavnosti v našich krajích, to je to první, s čím by se lidé už od mládí měli seznamovat.

Máme dobu, kdy lidé mohou svobodně cestovat, poznávat i druhé země a to je určitě moc dobře. Mladí lidé to berou jako samozřejmost, ale starší generace si jistě vzpomene, že vycestování do ciziny bylo dost omezené. Využívala se k tomu tenkrát cestovní kancelář Čedok. Ale musíme si přiznat, že když se vrátíme domů, tak si řekneme: „všude dobře, ale doma je nejlépe“.

Ale teď tak trochu z jiného „kulturního“ soudku.

v Ekonomická NEROVNOST, která se týká jak výšky příjmů, tak vlastnictví hmotného majetku, v naší společnosti měla a má odjakživa velký vliv na kulturní sebeurčení každého jedince a celého národa. A toto sebeurčení patří mezi naše základní lidské právo.

Za poslední roky způsob života lidí, zvlášť určité „elity“, to se někdy vymyká tradičnímu českému kulturnímu chování. Ano, máme demokracii. Můžeme žít po svém a samozřejmě se vyjadřovat kdekoliv a kdykoliv. Je to ale někdy za hranou. Hlavně vyjadřování i chování některých jedinců ve veřejném životě. Ti, místo toho, aby byli ostatním příkladem, jak se má kulturní český člověk chovat, tak v lidech vyvolávají zvláštní pocit – určitou nejistotu. A to se zákonitě odráží nejenom na starší generaci, ale hlavně na naší mládeži a děti školou povinné. A výsledkem je to, že se slušným chováním to nemá nic společného.

Možná, i když se relativně máme dobře, tak vystupování mnohých lidí a jejich vztah ke kulturnímu chování na veřejnosti, je jakási obrana proti nejistotě, která se projevuje v různých životních situacích.

Pamatujete si ještě, jaké to bylo, když jste Vy sami byli malí? Jasně, pokud bylo hezké počasí, tak jste jistě trávili hodně času venku, ale jakmile nastal podzim a zima, kdy tma přichází brzy a venku už je chladno, tak jste trávili spoustu času ve svých pokojíčcích, kde jste i tak dokázali prožívat nesčetná dobrodružství díky svým hračkám.
Stačilo si jen položit na zem deku a obložit ji polštáři a měli jste pustý ostrov uprostřed moře. Ne přehodit přes židle deku či přikrývku a měli jste svůj vlastní úkryt nebo bunkr, kde jste si mohli v klidu číst nebo si hrát. I Vaše ratolesti mohou zažívat spoustu dobrodružství a nemusí je to už stát tolik námahy jako Vás a hlavně při tom nemusí vytahat ze skříně všechny deky a přikrývky.

Ano, stačí jim pouze pořídit domeček pro děti do bytu. Ano tento látkový stan, může být pro Vaše ratolesti nedobytnou pevností nebo indiánským stanem a nemusí si to jen představovat, protože tyto látkové domečky lze u nás pořídit opravdu ve tvaru hradu, zámku, indiánského teepee nebo dokonce hasičského auta či třeba domečku se zahrádkou.
Kromě toho tyto látkové stany nemusíte používat pouze uvnitř v bytě, ale jakmile nastane teplejší počasí, můžete je přemístit ven na zahradu. Také si u nás můžete vybrat i z dalších modelů a tvarů těchto stanů a v neposlední řadě také z látkových prolézaček. Na zahradu i do bytu pro Vás máme připraveny i další hračky pro kluky i holky v různém věku, proto neváhejte a přijďte k nám. Jistě i Vy si u nás vyberete.

Jsme si jisti, že Vaše děti zažijí s našimi hračkami a domečky krásná dobrodružství, na která budou rádi vzpomínat. Konec konců můžete ta dobrodružství zažívat s nimi. Uvidíte, že si užijete spoustu zábavy a zavzpomínáte na své vlastní dětství. Hrajte si a užívejte si se svými ratolestmi. S hračkami z naší nabídky se jistě nudit nebudete.