Možná, že i vám někdy přišlo na mysl, jestli lidem stačí k poznání znát určitou část krajiny a její historii, která se k ní váže. Je tolik krásných míst a s nimi je spojeno plno kulturních zážitků. Vždyť kulturní dědictví po našich předcích, to je náš nejcennější duchovní majetek.

Poznávat svou zemi, všechny její zajímavá a historická místa, Navštěvovat různé folklórní slavnosti v našich krajích, to je to první, s čím by se lidé už od mládí měli seznamovat.

Máme dobu, kdy lidé mohou svobodně cestovat, poznávat i druhé země a to je určitě moc dobře. Mladí lidé to berou jako samozřejmost, ale starší generace si jistě vzpomene, že vycestování do ciziny bylo dost omezené. Využívala se k tomu tenkrát cestovní kancelář Čedok. Ale musíme si přiznat, že když se vrátíme domů, tak si řekneme: „všude dobře, ale doma je nejlépe“.

Ale teď tak trochu z jiného „kulturního“ soudku.

v Ekonomická NEROVNOST, která se týká jak výšky příjmů, tak vlastnictví hmotného majetku, v naší společnosti měla a má odjakživa velký vliv na kulturní sebeurčení každého jedince a celého národa. A toto sebeurčení patří mezi naše základní lidské právo.

Za poslední roky způsob života lidí, zvlášť určité „elity“, to se někdy vymyká tradičnímu českému kulturnímu chování. Ano, máme demokracii. Můžeme žít po svém a samozřejmě se vyjadřovat kdekoliv a kdykoliv. Je to ale někdy za hranou. Hlavně vyjadřování i chování některých jedinců ve veřejném životě. Ti, místo toho, aby byli ostatním příkladem, jak se má kulturní český člověk chovat, tak v lidech vyvolávají zvláštní pocit – určitou nejistotu. A to se zákonitě odráží nejenom na starší generaci, ale hlavně na naší mládeži a děti školou povinné. A výsledkem je to, že se slušným chováním to nemá nic společného.

Možná, i když se relativně máme dobře, tak vystupování mnohých lidí a jejich vztah ke kulturnímu chování na veřejnosti, je jakási obrana proti nejistotě, která se projevuje v různých životních situacích.